Od prvního loňského vydání Bylinky revue vás pravidelně seznamujeme s léčivými účinky pravděpodobně nejkontroverznější byliny současnosti – konopí (Cannabis). V předchozím díle jsme hovořili o konopném výtažku a jeho obrovském léčebném potenciálu a dnes se podíváme na to, jak si konopí obecně jako léčivo stojí v porovnání s konvenčními farmaceutickými medikamenty.


Zvýhodněné předplatnéPříznivci a obhájci užívání konopí v medicíně dlouhodobě obviňují farmaceutické společnosti z kladení překážek do cesty výzkumu, vývoji a především užívání této rostliny pro léčebné účely.

Dnes je ovšem nutné připustit, že konopí a jeho deriváty se po celém světě začínají zkoumat stále více, přesto ale jeho praktické využívání v medicíně stále mírně řečeno pokulhává. Nová farmaceutická léčiva přitom na pultech lékáren nahrazují staré typy stejně rychle, jako se doplňuje zboží v supermarketech.

Jak se ale tyto nové látky dostávají k nám, pacientům, co předchází jejich schválení příslušným státním úřadem a jak se vlastně prokáže, že je ta či ona syntetická látka účinná proti konkrétní chorobě? A platí stejná pravidla i pro konopí?

 

Chemie nikomu nevadí

Zvýhodněné předplatnéPodle nedávné analýzy je přes třicet procent nových farmaceutik prověřeno pouze jedním klinickým výzkumem (tedy pokusem na lidech). Značná část léčiv navíc nebývá podrobena žádnému dlouhodobému výzkumu, co se vedlejších účinků týče. Lidé přitom očekávají a předpokládají, že příslušné úřady u každého nového přípravku před jeho uvedením na trh provedou důkladné testování.

Například ve Spojených státech amerických uvedlo na přímý dotaz v průzkumu 39 procent dotázaných, že věří tamějšímu Úřadu pro potraviny a léčiva (FDA) v tom, že schvaluje pouze vysoce účinné preparáty, dalších 25 procent dále prozradilo, že FDA podle nich nepouští do oběhu žádná léčiva, která mají jakékoli vážné vedlejší účinky. To jen ukazuje na ničím nepodloženou a bezmeznou důvěru, kterou k práci obdobných státních úřadů chovají jak pacienti, tak i sami lékaři. Slepá víra je přitom v případě léčiv velmi nebezpečným jevem vzhledem k vážným nedostatkům v klinickém testování a také k dlouhému seznamu vedlejších účinků, které většina syntetických léčiv může na uživatele mít.

Dr. Jon Duke, profesor medicíny na Lékařské fakultě Univerzity v Indianě, se ve svém posledním výzkumu zabýval nežádoucími účinky běžně dostupných léků. Přečetl a analyzoval příbalové letáky 5 500 preparátů a vedlejších účinků objevil nakonec více než 500 000. Zjistil tak, že seznam čítá u běžně předepisovaných léčiv v průměru 100 položek, přičemž u některých z nich se toto číslo vyšplhalo na více než 500.

I když platí, že většina vedlejších účinků se pravděpodobně u pacientů neprojeví, je přesto zarážející, že příslušné úřady uvolní po jediném klinickém testování pro běžné uživatele prostředky s průměrně stovkou nežádoucích efektů. To není pro konvenční medicínu zrovna dobrá vizitka.

Když se navíc podíváme na konopí, zjistíme, že neustálé argumenty jeho odpůrců o nedostatečném prozkoumání možných účinků a nejistých léčebných vlastnostech nejsou založená na pravdě.

 

Nedostatečně prozkoumané konopí?

Pro srovnání stačí navštívit internetové stránky největší databáze vědeckých a lékařských studií a článků na světě PubMed a zadat do vyhledávače heslo „cannabis“. Hned se objeví více než 14 000 prací. Nejstarší z nich, „Pozorování medicínských vlastností indického konopí setého“ jistého Dr. Johna Clendinninga, se datuje do roku 1843. Nelze samozřejmě srovnávat jakoukoli studii s klinickým testováním, nedostatek podrobnějších výzkumů ale můžeme vyčítat pouze sami sobě, protože jsme ve 20. století zavedli prohibici a výzkum medicínských vlastností této rostliny odsunuli na vedlejší kolej. Přesto se objevují i studie, jež jsou svým obsahem i podrobností natolik rozsáhlé, že by se mohly snadno stát kvalitními podklady právě pro klinické testy.

(…)