Jak překonat zimní chmury
Jak překonat zimní chmury: Pochopení a zvládání sezónní afektivní poruchy
Text: Marek Vodička
Pod odborným názvem „sezónní afektivní porucha“ (anglicky Seasonal Affective Disorder, zkráceně „SAD“) se skrývá něco, co všichni známe – deprese spojená s určitými ročními obdobími, nejčastěji podzimem a zimou. Smutná nálada, málo energie, celková vyčerpanost způsobená nedostatkem slunečního světla. Pocit jako kdyby se příroda na zimu ukládala k odpočinku a stáhla nás s sebou. Co však proti tomu můžeme dělat? A jak to, že na změna počasí má tak silný vliv na naši psychiku? Na to se podíváme v tomto článku.
***
V čem se liší zimní deprese od jiných typů depresí?
Proč změna počasí tolik ovlivňuje naši psychiku?
Jak můžeme proti zimní depresi bojovat?
***
Rozdíl mezi zimní depresí a jinými typy depresí
Na úvod by bylo dobré odlišit tento podzimní a zimní depresi (SAD) od jiných typů depresí. Hlavní rozdíl spočívá v načasování a trvání příznaků. Zatímco běžná deprese může udeřit kdykoli během roku a trvat různě dlouho, SAD se objevuje pravidelně v určitých ročních obdobích, nejčastěji na podzim a v zimě, kdy je méně světla. Vzácně může SAD postihnout lidi i na jaře nebo v létě, ale to je méně obvyklé.
Příznaky SAD se často zlepšují nebo zcela mizí s příchodem jara a léta, kdy se nám již dostává více slunečního svitu a dny jsou delší. Je to, jako kdyby naše nálada a energie byly naprogramovány podle přirozeného cyklu střídání se ročních období.
O SAD dnes víme několik zajímavostí. První je, že může mít i genetický základ. Výzkumy ukazují, že pokud někdo v rodině trpí touto poruchou, je větší pravděpodobnost, že ji mohou mít i další členové rodiny. SAD také není jen o smutku a únavě – lidé během této deprese často z nějakého zvláštního důvodu zažívají zvýšenou chuť na cukr a sladkosti. Takže pokud najednou máte neovladatelnou chuť na čokoládu nebo pečivo, může to být signál, že vaše tělo reaguje na změnu ročního období. SAD také často postihuje lidi, kteří žijí dál od rovníku, kde jsou zimní dny výrazně kratší. To jen názorně ukazuje, jak moc je naše psychika ovlivněna okolním prostředím a přirozeným slunečním světlem.
Vliv světla na naši psychiku
Jak je to ale možné? Proč je naše psychika tak ovlivňována mírou slunečního světla a celkovou změnou počasí? Naše tělo je citlivé na přirozené cykly světla a tmy, což ovlivňuje náš vnitřní biologický rytmus neboli cirkadiánní rytmus. Když se dny na podzim a v zimě zkracují a světla je méně, může to narušit právě tento náš cirkadiánní rytmus, což vede k pocitům únavy, smutku a nízké energie.
Světlo také ovlivňuje produkci melatoninu, hormonu, který reguluje spánek. Větší tma způsobuje, že naše tělo produkuje více melatoninu, což nás dělá ospalejšími. Zároveň se snižuje produkce serotoninu, přenašeče nervových vzruchů (neurotransmiteru), který je v našem mozku spoluzodpovědný za pocity štěstí a pohody. Tento pokles serotoninu může vést právě k oněm depresivním symptomům, které jsme si vyjmenovali.
Že by však vliv světla na nás byl tak silný, že by dokázal doslova „zahýbat“ naší náladou, se přesto může zdát trochu nadnesené. Věda nám však říká, proč tomu tak je – v našich očích jsou totiž speciální fotoreceptory, které detekují světlo a jsou napojeny na mozková centra zodpovědná za regulaci nálady. Právě skrze tuto nervovou dráhu mohou i malé změny v množství světla dopadajícího na naše sítnice mít velký dopad na naši psychiku.
Do toho můžeme ještě započítat zvláštní skutečnost, že lidé s modrýma očima mohou být méně náchylní k podzimním a zimním depresím. Modré oči jsou totiž citlivější na světlo, což může těm, kdo se jimi mohou chlubit, pomoci lépe regulovat cirkadiánní rytmus v temných zimních měsících. Naopak lidé s tmavšími očima mohou potřebovat více světla, aby dosáhli stejného efektu, takže jsou v tomto ohledu v jakési malé nevýhodě.
